Akustika místnosti není jen otázkou kvality nástroje. Způsob, jakým se zvuk šíří od klavíru k uším posluchače, závisí na poloze nástroje vůči stěnám, nábytku i samotnému posluchači. Pianino postavené zády těsně ke zdi funguje jako reproduktor, který hraje přímo do betonu. Zvuk se odráží zpět, mísí se s tóny vycházejícími z nástroje a výsledkem je rozmazaný, přebuzený projev, ve kterém se ztrácí dynamika i barva.

Největší chybou je postavit nástroj do rohu. Rohové stěny vytvářejí tzv. stojaté vlny – nízké frekvence se sčítají a basy duní, zatímco výšky zanikají. Pokud to dispozice místnosti dovolí, umístěte pianino podélně k delší stěně, nikoli kolmo. Zadní deska by měla být od zdi alespoň deset až patnáct centimetrů, u větších nástrojů i více. Tato mezera stačí k tomu, aby se zvuková vlna mohla volně šířit a nevracela se okamžitě zpět do strun. Stojí za to zvážit, jestli se vyplatí odsunout pianino od zdi i za cenu menšího prostoru pro sezení – akustický zisk bývá znát okamžitě.

Vedle vzdálenosti od stěny hraje roli i výška stropu a typ podlahy. Tvrdé podlahy, jako je dlažba nebo laminát, odrážejí zvuk podobně jako stěny. Koberec pod nástrojem a závěs na protější stěně dokážou pohltit přebytečné odrazy a zklidnit celkový projev. Pozor také na velké skleněné plochy v blízkosti klavíru – okna a zrcadla fungují jako další odrazné plochy. Pokud je to možné, umístěte nástroj tak, aby za hráčem nebyla prázdná zeď, ale spíše knihovna nebo měkký nábytek.

Vyzkoušejte přesunout pianino o půl metru a poslechněte si rozdíl. Někdy stačí málo a zvuk se pročistí. Nástroj by neměl stát v blízkosti topení ani na přímém slunci, protože teplotní výkyvy rozlaďují struny a poškozují dřevo. Ideální je stabilní vlhkost a teplota kolem dvaceti stupňů. Až budete s umístěním hotovi, nechte nástroj týden aklimatizovat a teprve potom přivolejte ladiče.