Čtecí křeslo není jen kus nábytku. Je to místo, kde se člověk na hodinu nebo dvě odpojí od světa a ponoří se do knihy. Pokud takové místo nemá pevné ohraničení v podobě výklenku, musíte ho vytvořit jinak. Rozhoduje několik praktických parametrů: hloubka sedáku, výška opěradla, sklon zádové části a tvar područek. Pro dlouhé čtení se hodí křeslo s opěradlem, které podpírá krční páteř, a se sedákem hlubokým 50 až 55 centimetrů. Příliš měkké křeslo svádí k usnutí, příliš tvrdé nutí k neustálému převalování. Vyzkoušejte si proto sezení alespoň deset minut, ideálně s knihou v ruce.

Umístění je stejně důležité jako samotné křeslo. Když nemáte výklenek, hledejte roh místnosti, kde se protínají dvě stěny. Roh sám o sobě vytváří přirozené ohraničení a snižuje počet směrů, ze kterých přichází rušení. Další možností je čelní stěna bez oken, kam umístíte křeslo společně s malým stolem a stojací lampou. Světlo musí dopadat přes rameno nebo zezadu, nikdy ne přímo do očí. Pokud chcete inspiraci, jak vyřešit čtecí kout i bez stavebních úprav, pomohou vám zkušenosti z webu pozoruhodneknihy.cz, kde se podobným řešením věnují podrobně. Dobře zvolené místo poznáte podle toho, že se do křesla posadíte bez přemýšlení a knihu otevřete dřív, než si stihnete uvařit čaj.

Barva a materiál hrají roli v tom, jak dlouho vám bude křeslo sloužit. Tmavé látky lépe skryjí opotřebení, světlé zase opticky zvětší malý prostor. Kůže je praktická, ale v zimě studí a v létě lepí. Bavlněné nebo vlněné potahy jsou příjemnější na delší sezení, ovšem vyžadují častější čištění. Dřevěná konstrukce by měla být masivní, nikoliv lepená, protože čtecí křeslo snáší každodenní zátěž. Nezapomeňte na podložku pod nohy. Bez ní se po půl hodině začne ozývat kříž a celý požitek z knihy zmizí.

Nakonec si položte jednu jednoduchou otázku: vydržíte v tom křesle sedět dvě hodiny bez toho, abyste museli měnit polohu? Pokud ano, našli jste to pravé. Pokud ne, hledejte dál. Výklenek je výhoda, ale není podmínka. Stačí roh, správné světlo a křeslo, které vás podrží.