Fotbalový stadion není jen hřiště s tribunami. Je to stavba, která na desítky let určuje charakter města, čtvrti i samotného klubu. Ikoničnost nevzniká z velikosti kapacity ani z počtu titulů, které se na trávníku urodily. Vzniká z architektonického rozhodnutí, které se nedá snadno zopakovat. Betonová konstrukce, ocelová síť, sklon tribuny nebo způsob, jakým stavba komunikuje s okolím – to jsou prvky, které rozhodují o tom, zda se stadion zapíše do povědomí, nebo zmizí v průměru.

Nejslavnější fotbalové arény světa spojuje několik společných rysů. Především je to čitelný tvar. San Siro se svými věžemi a spirálovými rampami poznáte na první pohled, i kdybyste nikdy neviděli zápas. Allianz Arena zase vsadila na vnější plášť, který mění barvu podle toho, kdo hraje. Oba přístupy jsou diametrálně odlišné, a přesto fungují. Pokud vás zajímá podrobné srovnání těchto dvou staveb a toho, co z jejich architektury přežilo do dneška, stojí za to projít si materiál o slavných stadionech, který se věnuje právě těmto dvěma příkladům. Rozdíl mezi ikonou a zapomenutou stavbou často nespočívá v rozpočtu, ale v odvaze architekta.

Druhým faktorem je vztah k městu. Stadion, který stojí uprostřed sídliště a je obehnán plotem, nikdy nebude ikonický. Naproti tomu aréna, která se otevírá náměstí, nechává projít fanoušky podél fasády a stává se orientačním bodem, získává něco navíc. Fotbalové svatostánky v Buenos Aires, Istanbulu nebo Dortmundu fungují jako městské dominanty. Lidé se podle nich orientují, scházejí se u nich, fotografují je i mimo zápasový den. Architektura tím pádem neplní jen funkci, ale i sociální roli.

Třetím prvkem je čas. Ikonicita se nedá naplánovat. Vzniká opakováním, vzpomínkami a příběhy, které se k místu připnou. Betonová tribuna, na které se odehrálo finále, dostane jiný význam než stejná tribuna na stadionu, kde se hrálo jen druhé ligy. Architekti mohou navrhnout skvělou stavbu, ale teprve historie rozhodne, zda se stane svatostánkem. Proto se ikonické stadiony nekopírují. Kopie postrádá právě ten neuchopitelný prvek, který vznikl spojením konstrukce, místa a času.