Pražské pasáže nejsou jen zkratkami mezi ulicemi. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století se z nich stala skutečná centra společenského života, protože v jejich útrobách vznikala první velká kina. Architekti jako Pavel Janák nebo Alois Dryák navrhovali průchody tak, aby vedly návštěvníka kolem výloh, kaváren a nakonec ho přivedly k pokladně biografu. Světlo, mramor a geometrické vzory na fasádách vytvářely dojem, že film není jen zábava, ale součást moderního města.

Největší koncentrace kin byla v pasáži Lucerna, kde se promítalo už od roku 1909, a v sousedním komplexu paláce Světozor. Právě tam se zrodila tradice premiér, na které chodila politická i umělecká elita první republiky. Pokud vás zajímá, jak se promítací sál vyvíjel od němého filmu k zvukovému, stojí za to prostudovat Pasáž Světozor a její kino, kde najdete podrobný průvodce historií i praktické tipy na návštěvu. Zjistíte, že technické zázemí kin bylo na svou dobu překvapivě vyspělé a že se v pasážích dochovaly původní detaily, které dnes obdivují památkáři.

Zlatá éra skončila s příchodem televize a později multiplexů. Mnohá kina v pasážích byla rozdělena na menší sály, některá úplně zmizela. Přesto se dochovaly vzácné prvky: mozaiky, štuky, původní sedačky nebo promítací kabiny. Pasáže se postupně rekonstruují, ale jejich genius loci zůstává spjatý s filmem. Procházka centrem Prahy se tak může změnit v putování po stopách stříbrného plátna, které kdysi zářilo v srdci města.