Velcí mořští savci jsou vzácní už z podstaty svého života. Na vrcholu potravního řetězce potřebují obrovské množství energie a prostoru. Plejtvák obrovský, největší živočich planety, dokáže za den spořádat tisíce kilogramů krilu, ale jen tehdy, když najde dostatečně hustá hejna. Jejich reprodukce je pomalá: samice rodí jedno mládě jednou za několik let a pohlavní dospělosti dosahují pozdě. Jakákoli ztráta dospělého jedince se proto v populaci projeví mnohem citelněji než u malých druhů. Když se k tomu přidá migrace na dlouhé vzdálenosti, každá překážka na trase znamená přímé ohrožení.

Lidská činnost ale jejich přežití ohrožuje mnohem víc než přirozené podmínky. Rybolov pomocí tenat a vlečných sítí zabíjí každoročně statisíce mořských savců, kteří se zachytí a utopí. Lodní doprava je dalším rizikem: srážky s velkými plavidly jsou pro kytovce často smrtelné. Chemické znečištění a plastový odpad se hromadí v tělech predátorů, oslabuje imunitu a narušuje reprodukci. Kdo se zajímá o to, jaký je největší živočich na Zemi a co všechno o plejtvákovi obrovském víme, narazí i na varování, že právě tento druh patří k nejohroženějším.

Změna klimatu přidává další tlak. Oteplování oceánů mění rozšíření krilu, hlavní potravy velkých kytovců, a nutí je plavat dál za potravou. Tím se prodlužují migrační trasy a zvyšuje se energetická zátěž. Současně taje mořský led v polárních oblastech, což ovlivňuje dostupnost potravy pro tuleně a narvaly. Vědci upozorňují, že pokud se emise nepodaří výrazně snížit, mnohé populace velkých mořských savců se do konce století zmenší natolik, že už se nedokážou obnovit.

Ochrana proto musí být kombinovaná. Znamená to omezit ničivé rybolovné metody, přesměrovat lodní trasy mimo kritická stanoviště a chránit klíčové ekosystémy. Bez mezinárodní spolupráce a tlaku veřejnosti se ale situace nezmění. Velcí mořští savci jsou indikátorem zdraví oceánů. Pokud mizí, mizí i rovnováha, na které závisí celá planeta.