Staré Město pražské bylo po staletí centrem soudní moci i výkonu hrdelních trestů. Katovské řemeslo se zde dědilo z otce na syna a katové patřili k osobám, které město potřebovalo, ale zároveň se jim vyhýbalo. Jejich obydlí stávala na okraji společnosti, často v blízkosti míst, kde se popravovalo. Mezi nejznámější patřil dům na rohu Kozí ulice, kde sídlila katovská rodina. Právo útrpné se vykonávalo na několika místech Starého Města, přičemž každé mělo svůj specifický účel a symboliku.

Hlavním popravním místem bylo Staroměstské náměstí, kde se konaly veřejné exekuce za účasti velkého množství diváků. Stály zde pranýř, šibenice i blok pro stínání mečem. Mezi používané nástroje patřil meč, sekera, provaz, ale i různé mučicí prostředky. Právě k těm se váže legenda o Železné panně, která měla stát v podzemí radničního komplexu a sloužit k nelítostnému výslechu. Ačkoli historické prameny její existenci přímo nepotvrzují, povědomí o ní přetrvává dodnes a živí představivost návštěvníků.

Kromě náměstí se popravovalo také na menších prostranstvích, například u kostela svatého Jakuba nebo v místech dnešní Celetné ulice. Kat měl k dispozici pomocníky, kteří připravovali popraviště a odklízeli těla. Nástroje se uchovávaly v katovském domě a předávaly se jako součást živnosti. Zajímavostí je, že kat často vykonával i jiné služby pro město, jako byl úklid nečistot nebo likvidace zdechlin. Tím si vydělával na živobytí, protože popravy samotné nebyly časté.

Dnes po katovských domech a nástrojích na Starém Městě zbyly jen stopy v archivech, názvech ulic a v muzejních sbírkách. Původní popraviště zmizela pod novější zástavbou, přesto je možné si jejich umístění dodnes představit. Procházka Starým Městem se tak může stát cestou po místech, kde se psaly temné kapitoly pražské historie. Kdo se zajímá o detaily, najde v odborné literatuře i v městských kronikách řadu konkrétních záznamů o popravách, katech i jejich nástrojích.