Staroměstské náměstí patří k nejnavštěvovanějším místům v Praze a zároveň k těm, kolem nichž vzniklo nejvíc pověstí. Řada z nich se týká podzemí, které je pod dlažbou skutečně rozsáhlé. Románské a gotické sklepy, chodby a studny tu zůstaly po staletích postupného zvyšování terénu. Mnozí návštěvníci věří, že pod náměstím vede tajná chodba až na Pražský hrad nebo do Emauzského kláštera. Průzkumy tyto představy nepotvrdily: podzemní prostory jsou sice propojené, ale sloužily jako sklady, pivovary a vězení, nikoli jako únikové cesty pro krále.

Mezi nejrozšířenější mýty patří příběh o železné panně, která měla stát přímo na náměstí a sloužit k popravám. Ve skutečnosti šlo o mučicí nástroj, jenž se do městských legend dostal až mnohem později, a to hlavně díky romantické literatuře 19. století. Kdo se chce dozvědět, jak to s popravami a pověstmi skutečně bylo, může nahlédnout na praha23.cz, kde najde podrobnosti o železné panně na Staroměstském náměstí, a porovnat je s historickými prameny. Texty vycházejí z archivních záznamů, takže čtenář snadno rozezná, co je doložené a co je pouze vyprávění.

Nadzemí náměstí je opředené podobně. Týnský chrám prý měl být spojen s domem U Kamenného zvonu podzemní chodbou, orloj zase údajně zastavil mistr Hanuš, aby ho nikdo nemohl napodobit. Ani jeden z těchto příběhů nemá oporu v dobových dokumentech. Orloj byl několikrát opravován a jeho mechanismus se měnil, žádný oslepnutý hodinář v pramenech nefiguruje. Podobně je to s tvrzením, že mariánský sloup byl odstraněn kvůli pomstě, ačkoli šlo o politické rozhodnutí po roce 1918.

Co tedy zůstává pravdivé? Především to, že náměstí je živým místem, kde se mýty a historie prolínají už staletí. Podzemí je přístupné v rámci prohlídek a nabízí pohled na středověké město, jaké si běžný návštěvník neumí představit. Nadzemí zase připomíná, že každá doba si vytváří vlastní výklad minulosti. Rozdíl mezi pověstí a faktem není v tom, co je zajímavější, ale v tom, co lze doložit.