Ložnice je místo, kde trávíme třetinu života, a přesto se u jejího zařizování často spěchá. Nejčastější chyba vzniká ve chvíli, kdy člověk vybírá barvy stěn, závěsů a textilií, aniž by se nejdřív pořádně podíval na to, co v místnosti už stojí. Nábytek má obvykle největší vizuální hmotu a určuje teplotu i styl celého prostoru. Pokud ho ignorujete, výsledkem je nesourodý mix, který se snažíte marně zachránit doplňky.

Základem je určit podtón dřeva nebo čalounění. Světlý dub, jasan nebo bříza mají chladnější, žlutavý nádech a nejlépe jim sluší pastelové odstíny, studené šedé a zelené tóny. Naopak tmavý ořech, mahagon nebo masivní dub potřebují sytější barvy, teplé béžové, hnědé a vínové odstíny. Když si tuto teplotu ujasníte, získáte mantinel, který vám zabrání kupovat textilie, jež k sobě na první pohled nejdou. Pomůže i jednoduché pravidlo tří barev: jedna dominantní, jedna doplňková a jedna akcentní.

Textilie tvoří v ložnici druhou nejvýraznější plochu po nábytku, a proto je potřeba je ladit společně, ne jednotlivě. Závěsy, koberec a povlečení by měly sdílet alespoň jeden barevný tón, jinak vzniká dojem, že se v místnosti sešly náhodou. Pokud si nejste jistí, jak je zkombinovat tak, aby prostor působil klidně a přitom ne jednotvárně, inspirujte se u praktických rad, jak sladit závěsy, koberec a povlečení v jedné místnosti. Vzorem může být i příroda: kámen, dřevo a listí vedle sebe fungují proto, že mají různé struktury ve stejné teplotě.

Nakonec myslete na světlo, které barvy mění víc, než se zdá. Severní okna přidávají chlad, takže teplé odstíny vyniknou, zatímco jižní světlo je neutralizuje a dovolí i sytější tóny. Umělé osvětlení s teplou teplotou chromatičnosti kolem 2700 K zvýrazní žluté a červené složky, studené bílé světlo naopak podtrhne modré a zelené. Než tedy koupíte barvu na zeď, udělejte si vzorek a pozorujte ho v místnosti ráno, odpoledne i večer. Ušetříte si tím nejedno zklamání.