Lenoška v malém bytě bývá často vnímána jako luxus, který si nemůžete dovolit. Přitom stačí najít správné místo a najednou se z přebytečného kusu nábytku stane nejvytíženější kout domova. Rozhodující je, jak často se v místnosti pohybujete a kudy vedou hlavní trasy mezi dveřmi, kuchyní a koupelnou. Pokud lenošku postavíte do průchodu, bude vám vadit při každé cestě a brzy ji začnete odsouvat. Naopak v rohu, kam přirozeně nesměřuje žádná každodenní cesta, může stát klidně celý den a nikoho neomezí.

Zásadní je také orientace vůči světlu a výhledu. Lenoška nemá být otočená zády k oknu ani čelem do zdi, pokud chcete, aby skutečně sloužila k odpočinku. Ideální je postavit ji tak, abyste při sezení měli výhled ven nebo alespoň do prostoru místnosti, a světlo dopadalo z boku. Právě v tomto ohledu se lenoška versus klasické křeslo výrazně liší, protože lenoška svou hloubkou a sklonem opěradla vyžaduje více prostoru před sebou i za sebou. Klasické křeslo se vejde i do úzkého koutu, kde by lenoška působila stísněně.

V malém bytě se osvědčuje využít roh u okna nebo výklenek podél stěny, který je příliš mělký na skříň, ale dostatečně hluboký na sedací nábytek. Pokud je místnost opravdu těsná, zvažte lenošku s vyššími nohami, pod kterou se dá protáhnout úložný prostor, nebo model s užším sedákem. Pomůže i to, když lenošku barevně sladíte s podlahou či stěnou, protože opticky splyne s okolím a nebude působit jako překážka. Zrcadlo na protější stěně navíc prostor prohloubí a lenoška pak nepůsobí jako vetřelec.

Nakonec platí, že lenoška má sloužit vám, ne vy jí. Pokud zjistíte, že vám po týdnu stojí v cestě, je lepší ji přesunout, než ji nechat chátrat na špatném místě. Malý byt si žádá kompromisy, ale odpočinkový kout se do něj vejde vždy, když budete ochotni obětovat kus prázdné podlahy ve prospěch místa, kde si skutečně sednete a vypnete.